Máme-li my lidé normálně žít, musíme mít v první řadě zajištěný dostatek finančních prostředků. Za ty se totiž žije, a kdo je nemá, ten může na spokojenou existenci na žádoucně vysoké úrovni zapomenout. Protože kdo dá to potřebné někomu, kdo mu za to nemá čím zaplatit? Nikdo. Tak to nefunguje. A tak si my lidé peníze pořizujeme. Zpravidla vyděláváme nebo pobíráme nějaké dávky, ale nejen to. Někdy si je také půjčujeme, abychom jich měli tolik, kolik je třeba. A jak je to s těmi půjčkami? V podstatě by na tom nemuselo být nic složitého. Člověk, který peníze nemá, by se měl obrátit na finanční ústav, který jich má pro změnu dost, měl by je tam dostat a pak je zase patřičně splatit.
Tak by tomu mělo být. Jenže všichni víme, že tomu tak není vždycky. Že jsou sice případy, kdy lidé přicházejí do banky a berou si tam půjčky, jenže kromě těchto jsou i lidé, kteří při pokusech o totéž selhávají. A i kdyby žádali sebevíc, odcházejí vždy s nepořízenou.
Proč je situace taková? To je vlastně docela jednoduché. Když má člověk doložitelné příjmy, se kterými zvládne splácení hravě, a když má čisté registry dlužníků, čímž doloží, že je solidní a platí své případné dluhy řádně, pomoci se dočká. Zatímco ten, kdo si vydělává poměrně málo a v registrech dlužníků má nějaký ten nepříznivý záznam, mívá smůlu, tomu banky preventivně půjčit odmítnou.
A když někomu banky nepůjčí, ale tento peníze přece jenom potřebuje? Pak je tu naštěstí aspoň nebankovní americká hypotéka, díky které dostane půjčku i ten, kdo není ideálním žadatelem. Protože tady dotyčný zastaví nějakou nemovitost, čímž prokáže, že dluh splatí, a pak už není důvod mu nepůjčit.
A tak se nakonec může dostat k půjčce skoro kdokoliv. I ten, kdo má jenom svůj dům, byt nebo jinou nemovitost. Nikdo není beznadějně ztracený, nikdo nemusí žít v době nedostatku v bídě.
